Už mě nebaví čekat na tebe, když je horko na nohy nezebe, já jsem totiž málem zapomněl, na ten dopis a ten mi nevoněl. Jak si mi napsala, abych se nezlobil, že je mi líto, abych se nezlomil a abych nechodil tolik do hospody a dal přednost vodě sodový. R: Dál, světem se toulám, sám s tajemstvím svým, ve svých dlaních si žmoulám, tvůj hlas, tvůj dech, tvůj stín. Dneska vypadáš jako maminka, jeden kočárek, vedle tři miminka, možná z lásky, možná nechtěně, možná byl opilej a se rty ve pěně. On byl oholen, o něco bohatší, já seděl za stolem a o hlavu kratší, dlouhý vlasy, jako lunt hubenej, on měl sako, já kabát zelenej. R: Dál, světem ... Mám v hlavě pořád tuhletu písničku, i když se sehnu, vážu si takničku, v paměti pěknej barevnej obrázek a pod ním sloupec záludnejch otázek. Proč mi nechutná, jako u tebe, tak hezky tančit, to žádná nesvede, tuhle písničku, na kousku papíru, ta je pto tebe a šitá na miru. R: Dál, světem ...